Díky, Pardubice

23. června 2017 v 23:02 | Martin Schwarz |  Hokejová bašta
Pardubické mistrovství světa v hokejbale pro mě znamenalo trošku víc, než kdyby se konalo kdekoli jinde. Do východočeského města jsem se na pozici novináře vrátil po třech letech, v roce 2014 tamní pořadatelé přichystali skvělý šampionát v inline hokeji. Otázka před příjezdem zněla: bude těchto deset dní aspoň stejně tak super jako tehdy? Odpovědět si můžete, po přečtení blogu sepsaného méně tradiční formou, sami. Ať se líbí. Nech sa páči. Enjoy.



Pardubice
Ne že bych čekal zázraky, ale v Pardubicích se příliš změn neudálo. I když pravda, jedna výrazná mě zaskočila. Jakmile jsem po příjezdu vyšel před nádražní halu (s asi dvacetikilovým kufrem) a spatřil jsem rozkopané ulice v rekonstrukci (načež mi došlo, že k nejbližší zastávce MHD dojdu pěšky nejdřív za 10 minut) nebylo mi příliš do smíchu. Ale samozřejmě žádný větší problém. Poznámka na závěr: stejně jako před třemi lety, i v roce 2017 je v centru Pardubic po půlnoci problém najít otevřený jakýkoli podnik.

Tipsport arena
Mám tu halu rád. Jedna z nejlepších v republice a rozhodně nejideálnější pro podobně středně-velké akce, jako je právě mistrovství světa v hokejbale. I z pohledu novináře velmi příhodné, člověk se při cestách na rozhovory moc nenaběhá, a hlavně nemá pocit, že bloudí bludištěm. Teda, kromě prvního dne.

Hokejbal
Tenhle sport jsem před příjezdem do Pardubic nikdy naživo neviděl a očekávání nebyla vůbec velká. Nakonec příjemné překvapení. Hokejbal se samozřejmě těžko může rovnat hokeji, ale diváka strhnout dokáže, zejména před plnou halou. Nicméně je co zlepšovat, například popřemýšlet o trvalém zavedení videorozhodčího na světových šampionátech. Češi by po utkání s Američany v základní skupině mohli vyprávět.

Ubytování na kolejích
Tady bych si s dovolením vypůjčil větu z odstavečku o Pardubicích: ne že bych čekal zázraky, ale ... až na pár drobných mušek to nebylo úplně špatné.

Muška číslo 1: Po náročném prvním dni jsme se šli o půlnoci registrovat na kolejní vrátnici, kde nás přivítaly dvě postarší dámy, my podepsali potřebná lejstra, vyfasovali klíče a už už nás ony dvě persony popoháněly do pokojů. Když jsme po 15 minutách bloudění budovou C zavítali zpět na vrátnici bez úspěšného nálezu ubikací, paní se velmi podivovaly, proč hledáme v budovním bloku C, když naše pokoje sídlí na budově D. Na klíčích to samozřejmě napsáno nebylo, navíc nás nikdo neinstruoval. No co, stane se.

Muška číslo 2: Kolejní budova má asi šest pater, přičemž na každém z nich nenaleznete sociální zařízení pro obě pohlaví. Docela mě zarazila cedulka na dveřích ve druhém podlaží, kde jsem byl s dalšími třemi kolegy ubytován, ve znění: "Prosíme pány, aby nepoužívali toto sociální zařízení a využili jiné, a to ve 4. nebo 5. patře." Přesně tohle chcete číst, když spěcháte na záchod.

Muška číslo 3: Tři dny po příjezdu domů mi přišel e-mail, že jsem nevrátil klíče od pokoje. A sakra. No co, Česká pošta to zařídí.

Kolegové
Super, super, super. Bylo nás sice víc než patnáct mladých, nadějných a pozitivně naladěných novinářů. Kdo by však čekal ve velkém počtu lidí zmatky, mýlil by se. Úžasná parta, bezproblémová komunikace, prostě parádní spolupráce. Bylo mi ctí s vámi pracovat na oficiálním webu pro hokejbalové mistrovství!


Oficiální hymna MS v hokejbale
Většinou jsou pokusy o hymny různých mistrovství spíš k smíchu. O to víc mě příjemně překvapil song od Vypsané fiXy. Příhodný text ("My z naší party učinili volbu, nepotřebujem rolbu…") a skvěle chytlavá melodie. Palec nahoru a klobouk dolů. Na tomto místě si zaslouží pochvalu i režie kostky v Tipsport areně, smáli jsme se těm ptákovinám pořád!

Jídlo
Já sním skoro vše, takže nechci zabíhat do podrobností a rozebírat každý oběd a večeři. Neurazilo, tím bych tenhle oddíl uzavřel.

Práce
Psaní, psaní, psaní, rozhovor s hráčem, psaní, psaní. Velmi náročných 10 dní, času na zábavu moc nebylo, což mě trochu mrzí. I tak jsme si minimum volných chvil dokázali skvěle užít! Začátek v 8 hodin ráno, konec až dlouho po půlnoci. Někdy i 15 zápasů za den, půlka ve velké, půlka v malé hale. Myslím, že nebýt výborného kolektivu, bude daleko větší problém se s náročným programem popasovat. Ale ve výsledku super!

Čeští hokejbalisté
Silný zážitek. V základní skupině ještě nic moc, ale jakmile začalo play-off, i my byli plní emocí. Ve čtvrtfinále Češi o prsa korejské atletky porazili Indii a moc nechybělo, aby v semifinále vyřadili favorizované Slováky. Jenže jediný gól padl v samostatných stříleních a dali ho právě naši východní sousedé. Po tomhle nešťastném utkání jsem šel dělat pozápasové rozhovory. Ale člověku se do toho moc nechce, když ty kluky vidí brečet. Hodně chtěli další zlato na domácí půdě. Bohužel.

České hokejbalistky
Senzační. Základní skupinou proletěly jako horký nůž máslem a podobně kvalitní hokejbal předváděly v play-off. Sen o prvních zlatých medailích pro Česko v historii ženského hojebalu se stal skutečností. Když ne pánové, tak aspoň ženy nechaly pohár pro mistryně světa doma. Navíc naprosto zaslouženě.


Fanoušci
Ze začátku žádná sláva, ale postupně jich chodilo víc a víc. Divácký vrchol nastal na již zmíněném semifinále se Slováky, kdy Čechy hnalo přes 7000 nadšenců. Nakonec Pardubice pokořily dva návštěvnické rekordy - v mužské i ženské kategorii. Takže paráda.

Na závěr: Díky eSports, že jsem se mohl znovu podílet na sportovní akci v Pardubicích. Díky novým redaktorským tvářím, které jsem před letoškem neznal, ale i těm známým. Díky všem, kteří se podíleli na pořádání velmi kvalitního mistrovství světa v hokejbale. Díky, Pardubice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama