Pršel déšť, pak šampaňské

5. července 2017 v 18:46 | Martin Schwarz |  Hokejová bašta
V roce 2012 s Pardubicemi to nevyšlo, Východočeši byli rozjetí a ze všech týmů měli jednoznačně nejlepší formu. Zlín před třemi lety zase těžil z propracované defenzivy, která mu nakonec zajistila titul. Třetí finálový propadák ale nepřipadal v úvahu, hokejové město po letech potřebovalo zpátky na vrchol.


Stojíme na Zelném trhu, náměstí jako dělaném pro podobné akce. Nejdřív nás je pár desítek, potom stovky, nakonec tisíce. Počasí nepřeje, teploměr ukazuje něco kolem deseti stupňů, déšť aspoň trošku ustupuje a stává se z něj mrholení. To však nikoho netrápí, na tenhle den čekáme roky, někteří z nás dokonce 51 let. Dnes se můžeme dočkat, propuknout v radost a poznat nepoznané.

A vskutku. Liberec nezvládá psychický tlak. Nejenže prohrává 0:3 na zápasy a vzdaluje se mu obhajoba českého hokejového primátu. Teď zbývá pět minut do konce čtvrtého finále a sen se mění v realitu. Bílí Tygři na jižní Moravě sice dlouho vzdorují, dvoubrankovou ztrátu 2:4 ale dotáhnout nestihnou. V 59. minutě Jakub Krejčík přidává trefu do prázdné branky. Modrobílým davem po střechu narvaná hala a podobně napěchované náměstí odpočítávají: 10 .. 9 .. 8 .. 7 .. 6 ..


Kamaráda Ondru jsem nikdy neviděl příliš projevovat emoce. Teď, dvacet sekund před koncem, kdy je o osudu sezóny 2016/2017 rozhodnuto, mu do očí vyhrknou slzy štěstí. Všichni už vědí, kdo zvedne pohár nad hlavy. Taky na mě jde pláč radosti, ale než k němu stihne dojít, zazní poslední siréna. Skáču do náruče Alešovi, Ondrovu kamarádovi. Vůbec ho neznám, ale záleží na tom? Za námi šílí nadšením dalších šest tisíc duší. Nevím, co dělat, nevěřím tomu. Opravdu se to stalo? Tak jen skáču, křičím, skáču a křičím.

Všude modrobílé šály a dresy, nepopsatelný jásot a před námi na velkoplošné obrazovce radující se parta hokejistů, která jihomoravské metropoli vrátila něco, co jí dlouho chybělo. "Je to domááá," slyší člověk každou chvíli. "Mistři, mistři, mistři," skanduje celé náměstí. Oblačnost ustoupila, teď ale místo deště prší šampaňské.


Připojujeme se k oslavujícímu průvodu, město dnes nepůjde spát. Kdo neslaví, neexistuje. Řidiči na křižovatkách musí počítat s komplikacemi, protože červená na semaforech protentokrát neplatí. Jásáme všude. Na chodníku, na silnici, v baru, v supermarketu, na nádraží, před halou. Později i přímo na ledě v Rondu, na trestné lavici. Na tribuně. Fotíme si selfie, tyto okamžiky nemohou v albu chybět. Životní zážitek.
Ráno sedám do šaliny a jedu zpátky domů. Cestou potkám kromě školáků i pár fanoušků s dresy, oslavy zdaleka nekončí. Jiní zase v týmovém trikotu míří přímo do práce. V trafice na nádraží požaduji Deník Sport, jenže bohužel. V sedm hodin je vyprodaný. Hmotnou památku na 19. duben 2017 chce mít totiž úplně každý.

Kometa Brno po 51 letech získala mistrovský titul.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama